Je t´aime, Birkin!

Umíte si představit, jaký to musí být pocit, když je po vás pojmenovaná kabelka a ještě k tomu, když je ta kabelka od tak vyhlášené francouzské značky jako je Hermès? No, já bych se zbláznila!

A takové pocty se dočkala britská herečka a zpěvačka Jane Birkin, která byla módním a sexuálním symbolem 70. let. Začala jsem si tedy o ní něco pátrat a vypátrala jsem tuto úžasnou písničku, která vás nenechá chladnými.

No a k té kabelce. Pro tu bych, prosím pěkně, vraždila. Ne, nejsem psychopat, jen módní úchyl.

Miaou!

Úplně jsem vám zapomněla říct, jaký šílený trend jsem nedávno objevila na internetu. A myslím, že ho rozjela Miley Cyrus. Potisky koček na všem! Já sice kočičky miluju, jednu vlastním, ale vocaď pocaď.

Tak ale abych šla s dobou, měla bych si jedno takové tričko pořídit. A dám si tam svého tlusťouška, kterého vám tímto představuji.

zdroj

zdroj

zdroj

zdroj

Vieille ou jeune?

Abych v těchto šatech nevypadala jako neslušná školačka, rozhodla jsem se přes ně přehodit fialový pletený svetr, ve kterém zase vypadám jako babička. Perfektní kombinace.

To mě přivedlo k myšlence, v čem se chovám ještě jako malá a v čem už jsem dospěla. Ne, nebojte, nebudu psát žádné sáhodlouhé reflexivní pasáže, jen shrnu, v čem jsme my dvacetiletí rozpolcení. Už se po nás chce, abychom se chovali dospěle a rozumně, sami takový chceme být, přitom si pořád přejeme naše bezstarostné dětství a o nic se nestarat, žejo mami.

Takže:

Jako malá/mladá:

pořád dokážu sníst všechno, na co přijdu, aniž by mě pálila žáha (díkybohu za to),

pořád si kupuju ty želatinové pendreky a Skittles (no co?),

v noci nemůžu usnout a ráno nemůžu vstát,

nevyznám se v bankovních věcech, ve složenkách a v pojištění (co je sakra penzijní připojištění?),

pořád se lísám k mamince, i když jsem těžší než ona,

mám radši hezké věci než praktické (neříkej, Moniko),

bojím se být sama doma přes noc (dnešní svět je nebezpečnej).

Jako dospělá/stará:

už si musím sama nakupovat potraviny (nejtěžší věc na světě),

už si musím sama vařit (pardon, tohle je nejtěžší věc na světě),

vlastním platební kartu (no dobře, tu dnes mívají i dvanáctiletí),

pobolívají mě záda a vrže mi v kloubech,

čtu zprávy z politiky a rozčiluji se nad nimi,

chodím do knihovny a půjčuji si i jinou literaturu než tu povinnou,

nadávám na lidi, kteří bydlí nade mnou a dělají hluk (zmetci).

Určitě je toho víc, jen si teď nemůžu vzpomenout, ach ta skleróza!

 

kabát, svetr - ručně dělané, šaty - Topshop, boty - Humanic, kabelka - Zara, řetízky - Reserved

La vie en rose

Tož su zas tu! Zrovna jsem se vrátila z Prahé, tak se snažím aklimatizovat do svého rodného prostředí. A proč jsem tam byla? Kvůli mé milované Editce! Edith Piaf totiž vstala z mrtvých a řekla si, že by bylo dobré uspořádat nějaké představení. Tak zavítala do Prahy a do Brna. A protože to mám v Brně kousek, rozhodla jsem jet do Prahy, logický. A tak jsem si tři dny v Praze užívala jako prase v žitě, to proto ten nadpis, dále taky kvůli mému ohozu a taky kvůli mé nejoblíbenější písničce od Edith. JÉÉÉ.

Nevím, v jakém stavu jsem byla, když jsem kupovala tuhle sukni, nicméně mám dojem, že v ní vypadám jako Mářa. Jak vypadá Mářa? Asi jako já v tý sukni. Ale moc se mi líbí, když není na mně. Jenže, aby neležela ve skříni, vytáhla jsem ji právě na Edith, v domnění, že v ní budu vypadat jako Francouzka. Posuďte sami.

No a už se přestanu vychloubat, nebo po mě někdo něco hodí. Doufám, že se máte taky krásně.

(Fotily Alenka a Klárka D.)

svetr - Reserved, sukně - HM, boty - Zara, kabelka - Primark

Populaire

Včera jsem objevila krásný francouzský film z roku 2012 Populaire, který čeští distributoři přeložili trošku jinak, a to Láska všemi deseti. To, že jsem zamilovaná do francouzských filmů není nic zvláštního, ale tady ten mě zaujal i svými kostýmy. Film je situován do Paříže 50. let minulého století a ty šaty a obleky jsou prostě úžasné. Kdybych uměla šít, hned si nějaké vyrobím. Ach jo, proč jsem tak nepraktická?

  

Pseudo-intellectuel frivole

Asi si při pohledu na moje fotografie říkáte: "Proč má probůh na sobě brýle, když normálně vidí?" Protože, milí moji, místo toho, abych se doopravdy učila, tak si chodím po světě a dělám, že jsem pilná studentka a že jsem hrozně busy. A tyhle brýle mi k tomu pomáhají,haha. Takže jsem asi takzvaný pseudointelektuál. Ještě musím začít prohlašovat, že před spaním čtu Nietzscheho.

Dále vás asi napadá myšlenka: "Holka, není ti zima?" Jo, je. Ale jak říká staré moudré přísloví: Pro krásu se musí trpět. Takže jsem povrchní pseudointelektuál, pěkný.

A nakonec se musím pochlubit jako správná módní znalkyně (ironický smích), že toto je kožená vintage kabelka po mojí babičce. Chtěla jí vyhodit, ale já jsem tomuto strašnému činu zabránila. Až posléze jsem zjistila, proč ji chtěla vyhodit. Kabelka je totálně nepraktická. Nemá dlouhé poutko na rameno, takže ji musím takhle (debilně) nosit v ruce, má divný zapínání a vevnitř nemá žádné přihrádky! Ale stejně ji zbožňuji.

kabát, rukavice - Marks and Spencer, košile, šortky - Mango, kabelka - vintage, nadkolenky - HM, brýle - Gant

Mon Dieu!

Protože na fotografiích pózuji před Červeným kostelem a s tím límečkem vypadám trochu jako jeptiška, rozhodla jsem pro náboženské téma mého příspěvku. Chtěla bych toho našeho Nejvyššího požádat o pár laskavostí.

Zaprvé, Bože co si více mám obléct, když je mi zima v punčocháčích, kalhotách, dvou svetrech, kabátě a kožených rukavicích? Já už nevím, poraď. A nebo ještě líp. Teleportuj Českou republiku někam do Afriky. Ne počkat, tam je Radovan Krejčíř, tak jinam.

Dobře, když už teda musí být taková kosa, zařiď prosím Bože, ať hromadná doprava Dopravního podniku města Brna jezdí přesně. Jsem pak agresivní na chudáčky babičky a dědečky, kteří za nic nemůžou.

Tak jo, šaliny si můžou jezdit později, v to případě mi Bože přihraj Mercedes. Nebo Audi. Nejlépe s vyhřívanými sedačkami.

No fajn, tak automobil oželím, ale Bože nedopusť, aby se nižší střední třídy tolik dotkla oslabující koruna. Nemám ještě nakoupené dárky na Vánoce.

Toliko k mým přáním, mějte se blaze, jdu psát další náboženské traktáty.

(Fotila Anetka D.)

košile, náušnice - Mango, kalhoty, kabelka - Zara, kabát - Marks and Spencer, boty - Humanic 

L´étranger

V rámci zrychlení uveřejňování příspěvků jsem musela učinit strašný krok. Jít se vyfotit sama. Jednu věc byste o mně měli vědět, a to, že nesnáším focení. I když na fotkách vypadám šťastně, trpím. Focení samospouští má dvě strany. Ta první je, že se nemusíte stydět před tím, kdo vás fotí. Protože tam nikdo není, to je logický. Na druhou stranu, před náhodnými kolemjdoucími vypadáte jako idiot. Takže, když jsem se takhle jednou vydala fotit mou neskonalou krásu, musela jsem občas dělat, že jsem cizinec a vyfotografovat něco z našeho nádherného Brna. Vykřikování v cizí řeči jsem naštěstí vynechala. Ale stejně jsem vypadala jako idiot.

Nadpis se váže i k mé druhé věci. Musím se pochlubit, začala jsem číst knihu Cizinec od Alberta Camuse. Kvůli mému studiu francouzštiny jsem zvolila dvojjazyčnou verzi a snažím se text číst ve francouzštině. Tím pádem čtu rychlostí jedna stránka za hodinu. Při takovém tempu možná i stihnu pochytit tu existenciální rovinu a pochopit ten pocit absurdity lidského bytí. A nebo taky ne.

kabát - CaA, svetr, řetízek - Reserved, sukně, kabelka - Zara, boty - Humanic

Insidieux

Tento příspěvek bude protkán tajemnem, mystičnem a zákeřností. Mám nějakou depresivní náladu.

První záhada je, že mi tyto šortky, co mám na fotkách na sobě a co jsou vyrobeny z mých původních boyfriend jeansů (budiž jim lehká zem), po třech letech pořád sedí. I přesto, že mi za ty tři roky nakynul zadek i stehna. Aha?! To je mi záhadička. Připadám si jako v tom filmu Sesterstvo putovních kalhot.

Druhá záhada má jméno psaníčko z Primarku za 5 liber. Proč je to záhada? Protože i po půl roce drží při sobě. Né že bych měla něco proti Primarku, jen ta cena mě dost zaskočila, tak jsem mu nedávala moc šancí, ale miláček se pořád drží.

Třetí věc není záhada, ale zákeřnost. Zákeřná je moje kadeřnice, která mi obarvila hlavu na hnědou a ejhle. Ona je po měsíci zase světlá! Proboha Moniko, ty máš starosti.

 Tady mám ještě blažený úsměv, protože nevím, co mě za hodinu čeká. Za hodinu jsem šla do kina na horor Insidious 2, kvůli kterému jsem nemohla v noci usnout. Vřele doporučuju všem, takhle moc mě naposledy vystrašila jen Miley Cyrus na předávání cen MTV (starý vtípek, já vím).

A ono tajemstvím opředené psaníčko.

(Fotila Kačenka V.)

kabát - CaA, šortky - HM, halenka - Zara, kabelka - Primark, boty - Humanic

Beaucoup de travail

Tak jo, mám málo času, hodně práce do školy a stejně si jdu psát příspěvek na blog. Počkat, jak se tomu říká? Jo, prokrastinace. Ale blog beru jako oddech a relax, takže se zase tak nic moc neděje, že jo. Že jo??

No, abych se vrátila k tématu pracovního vytížení a nestíhání, nedávno jsem zhlédla hodinové video z přednášky o prokrastinaci (autora knihy Konec prokrastinace) s domněním, že mi to změní život. Ale jak vidíte, prokrastinuju pořád, ale věřím, že to půjde zlepšit, po malých krůčkách, jen na to není čas! Studentský život, kdy musíte být vynikajícím studentem, zábavným kamarádem, hodnou dcerou, do toho stíhat všechny párty a společenské akce, a s tím spojená i nějaká ta práce, protože, kde na to "hopsání" brát, že ano, je velmi vyčerpávající (stejně jako toto souvětí). Stěžejní nejspíš je, dobře si rozvrhnout čas, což bude můj problém, protože jeden týden si hovím jako hovnivál (nevím, jestli si hovnivál hoví, ale líbilo se mi to spojení) a druhý těžce nestíhám. Pokud na to má někdo recept, snažně vás prosím, pošlete.

Když už jsme u toho pracovního vytížení, děti budou asi to největší (i když nemůžu mluvit z vlastní zkušenosti, ale podle mě jo). Dnes mě zaujala na internetu jedna fotografie, a to fotografie světové modelky Mirandy Kerr. Překvapilo mě, co má na sobě vzhledem k tomu, že má malého kloučka a ještě ho kamsi vede. Umíte si představit, při všem tom shonu zhýralého studentského života, vychovávat dítě a ještě přitom vypadat tak božsky? Já ne.

Vivre sur un grand pied

Život na vysoké noze. Toto téma jsem si vybrala ze dvou důvodů. Za prvé, chvíle napětí, kvůli botám, které mám na sobě. Jak nečekané. I když nevypadají, tak jsou moc pohodlné a dá se v nich chodit celý den. Jak v nich budu chodit po zaledněném chodníku a ve vánici, je mi ale záhadou. Popřejte mi hodně štěstí.

Za druhé jsem si téma vybrala kvůli mé životní situaci. Můj život na vysoké noze musí okamžitě skončit. S hrůzou jsem zjistila, že můj účet zeje prázdnotou a do výplaty mám asi dva týdny. Tak jsem si zrekapitulovala svoje výdaje a dospěla jsem k závěru, že jsem ta nejmarnotratnější osoba na světě a moje kafíčka, snídaňky v kavárničkách, nálety na Zaru, kupování nesmyslných věcí a kaviárek před spaním musím utnout. Jak řekl exministr financí Míra Kalousek, musíme si utáhnout opasky, a já si ten svůj pomyslný teď budu utahovat pořádně. Vlastně i ten doopravdický, protože nebudu mít co jíst.

Ale aby jste věděli, jsem i dobročinně smýšlející člověk, například ve čtvrtek jsem si na Náměstí Svobody koupila od pána Nový prostor. Pán mi tisíckrát děkoval a mně tak příjemně zahřálo u srdce, že jsem se rozhodla, že od teď věnuji všechny své cennosti charitě a odjíždím do Tibetu znovu naleznout svůj smysl života.

Teď vážně, dneškem začíná moje finanční očista a bude trvat až do ................................další výplaty.

Doufám, že mě máte pořád rádi. Tak zase příště, au revoir.

kožená bunda - Topshop, šaty - Lindex, kabelka - Zara, šátek - trhy v Paříži, náušnice - Bijou Brigitte, boty - Humanic

Ještě poslední věc. Skvěle mě vystihuje první sloka písničky od Lily Allen:

I want to be rich and I want lots of money

I don´t care about clever I don´t care about funny

I want loads of clothes and fuck loads of diamonds

I heard people die while they are trying to find them

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/11235987/?claim=n5rda95yavf">Follow my blog with Bloglovin</a>

Paris découverte

Zrovna jsem začtená do knížky Obnažená Paříž od Stephena Clarka, kterou doporučuji všem, kteří jsou stejně jako já posedlý Paříží (až je to trapný). A zrovna jsem v kapitole 6 s názvem Romantika. Super.

Ale proč o tom vůbec píšu. V této kapitole jsem narazila na informaci o jakési slavné fotografii od francouzského fotografa Roberta Doisneaua, a to fotografii líbajícího se páru na pařížské ulici. No a já, jakožto starý perverzák, jsem si to musela okamžitě najít. A to mě dovedlo k dalším úžasným fotografiím z pouličního života, na které se tento fotograf zaměřoval. Kochejte se.

Ona slavná fotografie, Milenci před radnicí z roku 1950. Prý byla naaranžovaná, ale jak píše Clarke ve své knížce: "Takže je to umění, ne život, ale koho to zajímá?" Má pravdu, ten chlapec.

zdroje: 

http://www.masters-of-photography.com/D/doisneau 

http://inspirationhut.net/inspiration/world-famous-robert-doisneau-a-man-with-a-camera

http://smashingpicture.com/old-photography-robert-doisneau/