Automne de la vie

Když řeknu, že miluju podzim, bude to znít jako další klišé, ale je to tak. To krásné zbarvení stromů v kontrastu s tmavou oblohou a šera vás nutí chodit do malých útulných kaváren nebo se válet se v posteli pod dekou s knížkou a čajem, bez výčitek, protože přece venku je zima, poslouchat tklivé písničky a nosit velké huňaté svetry, kabáty a trenčkoty, podkolenky, šály, a kdybych kouřila, tak bych si zapalovala jednu cigaretu za druhou, protože v tomto období  by to bylo stylové zakončení.

Tohle je všechno moc hezké, ale když nemáte čas válet se po kavárničkách, máte pracovní nebo školní dny, ráno v šest vstáváte a ani na sebe nevidíte, na všechno se takříkajíc vybodnete a hodíte na sebe to první, co ve skříni najdete. Rozhodně si neoblečete sukni s podkolenkami, protože to je to nejnepraktičtější oblečení ever (to vytahování podkolenek nahoru a stahování sukně dolů je děsný). Zapomenete si ipod i knížku, a tak v hromadné dopravě čučíte blbě z okna a přemýšlíte o smyslu života. A když si chcete koupit kafe do ruky, zjistíte, že jste si zapomněli vybrat peníze z bankomatu a karty neberou. Vážně, ty starosti dnešní mládeže! 

Tak jsem si řekla stop a v úterý jsem se oddala podzimu a udělala vše viz první odstavec. S kamarádkou jsme vyrazily do nejlepší kavárny v Brně. Je malá a útulná, stylizovaná do dob první republiky a kafíčko je jedna báseň. Tu odkaz. No a taky jsem potřebovala nějaké fotky na blog, a musím říct, že je to fuška. Zrovna když potřebujete být nejkrásnější, jste nejhnusnější. Konečně začínám chápat ty starosti módních blogerek. Kam se na ně hrabou investigativní žurnalisté.

trenčkot - Zara, svetr - CaA, sukně, nadkolenky - HM, kabelka - Zara, náušnice - Bijou Brigitte, 

boty - CCC

Nedávno jsem objevila perfektní písničku na zasněné pozorovaní krásy venkovního života a přemýšlení o tom smyslu života, he.

(Fotila Baruška P.)