Je t´aime, Birkin!

Umíte si představit, jaký to musí být pocit, když je po vás pojmenovaná kabelka a ještě k tomu, když je ta kabelka od tak vyhlášené francouzské značky jako je Hermès? No, já bych se zbláznila!

A takové pocty se dočkala britská herečka a zpěvačka Jane Birkin, která byla módním a sexuálním symbolem 70. let. Začala jsem si tedy o ní něco pátrat a vypátrala jsem tuto úžasnou písničku, která vás nenechá chladnými.

No a k té kabelce. Pro tu bych, prosím pěkně, vraždila. Ne, nejsem psychopat, jen módní úchyl.

Miaou!

Úplně jsem vám zapomněla říct, jaký šílený trend jsem nedávno objevila na internetu. A myslím, že ho rozjela Miley Cyrus. Potisky koček na všem! Já sice kočičky miluju, jednu vlastním, ale vocaď pocaď.

Tak ale abych šla s dobou, měla bych si jedno takové tričko pořídit. A dám si tam svého tlusťouška, kterého vám tímto představuji.

zdroj

zdroj

zdroj

zdroj

Vieille ou jeune?

Abych v těchto šatech nevypadala jako neslušná školačka, rozhodla jsem se přes ně přehodit fialový pletený svetr, ve kterém zase vypadám jako babička. Perfektní kombinace.

To mě přivedlo k myšlence, v čem se chovám ještě jako malá a v čem už jsem dospěla. Ne, nebojte, nebudu psát žádné sáhodlouhé reflexivní pasáže, jen shrnu, v čem jsme my dvacetiletí rozpolcení. Už se po nás chce, abychom se chovali dospěle a rozumně, sami takový chceme být, přitom si pořád přejeme naše bezstarostné dětství a o nic se nestarat, žejo mami.

Takže:

Jako malá/mladá:

pořád dokážu sníst všechno, na co přijdu, aniž by mě pálila žáha (díkybohu za to),

pořád si kupuju ty želatinové pendreky a Skittles (no co?),

v noci nemůžu usnout a ráno nemůžu vstát,

nevyznám se v bankovních věcech, ve složenkách a v pojištění (co je sakra penzijní připojištění?),

pořád se lísám k mamince, i když jsem těžší než ona,

mám radši hezké věci než praktické (neříkej, Moniko),

bojím se být sama doma přes noc (dnešní svět je nebezpečnej).

Jako dospělá/stará:

už si musím sama nakupovat potraviny (nejtěžší věc na světě),

už si musím sama vařit (pardon, tohle je nejtěžší věc na světě),

vlastním platební kartu (no dobře, tu dnes mívají i dvanáctiletí),

pobolívají mě záda a vrže mi v kloubech,

čtu zprávy z politiky a rozčiluji se nad nimi,

chodím do knihovny a půjčuji si i jinou literaturu než tu povinnou,

nadávám na lidi, kteří bydlí nade mnou a dělají hluk (zmetci).

Určitě je toho víc, jen si teď nemůžu vzpomenout, ach ta skleróza!

 

kabát, svetr - ručně dělané, šaty - Topshop, boty - Humanic, kabelka - Zara, řetízky - Reserved

La vie en rose

Tož su zas tu! Zrovna jsem se vrátila z Prahé, tak se snažím aklimatizovat do svého rodného prostředí. A proč jsem tam byla? Kvůli mé milované Editce! Edith Piaf totiž vstala z mrtvých a řekla si, že by bylo dobré uspořádat nějaké představení. Tak zavítala do Prahy a do Brna. A protože to mám v Brně kousek, rozhodla jsem jet do Prahy, logický. A tak jsem si tři dny v Praze užívala jako prase v žitě, to proto ten nadpis, dále taky kvůli mému ohozu a taky kvůli mé nejoblíbenější písničce od Edith. JÉÉÉ.

Nevím, v jakém stavu jsem byla, když jsem kupovala tuhle sukni, nicméně mám dojem, že v ní vypadám jako Mářa. Jak vypadá Mářa? Asi jako já v tý sukni. Ale moc se mi líbí, když není na mně. Jenže, aby neležela ve skříni, vytáhla jsem ji právě na Edith, v domnění, že v ní budu vypadat jako Francouzka. Posuďte sami.

No a už se přestanu vychloubat, nebo po mě někdo něco hodí. Doufám, že se máte taky krásně.

(Fotily Alenka a Klárka D.)

svetr - Reserved, sukně - HM, boty - Zara, kabelka - Primark

Populaire

Včera jsem objevila krásný francouzský film z roku 2012 Populaire, který čeští distributoři přeložili trošku jinak, a to Láska všemi deseti. To, že jsem zamilovaná do francouzských filmů není nic zvláštního, ale tady ten mě zaujal i svými kostýmy. Film je situován do Paříže 50. let minulého století a ty šaty a obleky jsou prostě úžasné. Kdybych uměla šít, hned si nějaké vyrobím. Ach jo, proč jsem tak nepraktická?