La femme émancipée

"Rovnoprávnost, feminismus, gendr. Prý to i studujou. A já vám řeknu, kde se stala chyba, my jsme jim to prostě neměli dovolit! To bylo pořád řečí o utlačování, tak jsme je pustili z domu, do práce, a dokonce se opíjet. A v tom je ten problém. Dřív nic, seděly doma v kuchyni a pohoda."

Tak tenhle monolog zazněl v jednom z dílu české verze Kanclu od mé oblíbené postavy Jáchyma Kořena. Opravdu upřímně jsem se zasmála. Jenže tohle je jen seriál. V životě už to tak vtipný není. Protože rovnoprávnost žen a mužů a taky ten gender je téma, o kterém si všichni myslíme, že o něm víme vše, protože je všude kolem nás, mají někteří dojem, že je to zbytečné téma k diskuzi, rovnoprávnost už přece je. Ženy mohou volit, ženy mohou studovat, ženy se mohou volně pohybovat po venku, nemusí sedět ani v tý kuchyni. Pohoda. No jo, jenže když se podíváme blíž, úplná pohoda to není. Pořád máme my ženy za co bojovat. Třeba i jen za maličkosti. Teď nevyzývám k tomu, abychom všechny muže koply do koulí, zahodily vysavač a prachovku a jely s dokonalými nehty bojovat do Afghánistánu. Říkám, abychom se nestyděly být ženami se všemi věcmi, které nás baví, naplňují a máme rády. Takže pokud některá miluje vaření, tak ano, nevzdávejte se toho, i když vám někdo bude říkat, že emancipovaná žena dávno nevaří, neuklízí a tak. Uklízet občas musíme, žejo, jinak shnijeme ve špíně, jíst taky musíme, ale nemělo by to být něco, co děláme jen proto, že někdo kdysi řekl, že žena patří do domácnosti. Nepatří. Žena patří kamkoliv, kde se jí zamane a kamkoliv, kde má na to správný pár lodiček.

No ale, jak jsem k tomuto tématu mého příspěvku vlastně dospěla. Chtěla jsem pět ódy na saka všeho druhu. Sako je kousek, ve kterém se vždy cítím silná, sebevědomá, chytrá, prostě emancipovaná žena, která může zvládnout cokoliv. Je to jako, kdyby se v něm ukrývaly zvláštní schopnosti. Všem sluší a každý outfit povýší na vyšší úroveň. Takže to jsem vlastně chtěla ve výsledku říct, ale proč to dopodrobna nerozebrat. Jelikož nevařím, neperu ani neuklízím, mám na to čas. 

(za fotky děkuju L.A.J)

sako - Mango, šaty - Cameiu, boty - Zara, kabelka - Baťa, kabát - Marks and Spencer

Ultraviolet

 

Až když jsem vycházela z domu, všimla jsem si, že jsem celá oděná do fialovo-růžové kombinace. Zachvátila mě panika. Tohle se mi nikdy nestalo. Nejsem žádný sluníčkový člověk, proto jsem se vždy barvám jako růžová, žlutá, červená a oranžová vyhýbala, jenže najednou se mi skříň plní takovýmito barvami, teď jsem si navíc pořídila chlupatý růžový svetřík, co se to probůh děje. Asi je to tím, že člověk vychází z domu za tmy, vrací se domů za tmy, taky toho zla, co se kolem ve světě děje, a tak chce aspoň trochu rozvístít ten svět, jééé, a nebo spíš chce, aby ho nesrazilo auto nebo tak podobně. Nevýhoda je, že někdy můžete vypadat jako chodící cukrová vata. To ale není můj případ. Já vypadám jako Lana Del Rey (sarkastický úšklebek).

šaty - Mango, kabát - Zara, kabelka - po mamince, bohužel nevím, odkud, boty - Zara

(Za fotky děkuji Barušce P.)

zdroj