Il y a un commencement à tout

Žádný učený z nebe nespadl. Každý začátek je těžký. Musím si to přece opakovat. Den nevímkolikátý na praxi v deníku.Všechny noční můry novináře se mi dnes staly v jednom dni. Půl hodiny záznamu z tiskovky rady města není v diktafonu k nalezení. Když se ho snažím najít, diktafon straně hnusně píská, až po mně celá redakce hází pohledy a kelímky od kávy. Dobře jedeme dál. Od pěti rozhovor se slavným designérem o jeho nové výstavě. Prý na mě bude mít půl hodiny a můžeme se taky s fotografkou kouknout, jak vytváří jedno ze svých děl. Když tam přicházíme, dílo je ovšem hotové. Prý už od víkendu. Ale tak aspoň je tu ještě příslib naděje v rozhovoru. Mám nachystaných 20 otázek, během deseti minut, už je mám všechny vystřílené, pan designér na mě asi nemá moc času. O té nechutné břečce venku, ve které se pak musím s podpatkama brodit, ani nemluvím.

Ale abych nebyla jenom negativní. Tento den byl jenom jeden, pak jsou dny slunečné, kdy mi všechno vychází a všichni mi toho chtějí strašně moc říct.

P.S.: Víkendy si teď užívám jako nikdy víc. Jako řadový vysokoškolák jsem měla víkendy celej týden, a pak jsem v ty pravý víkendy jenom znuděně vykřikovala, že se nebudu přece doma válet v posteli. Ale teď si klidně ležím v posteli a necejtím se provinile, zajdu si na procházku, na výstavu, pak na pivo. A všechno si užívám o sto procent víc. 

kabát - CA, košile - HM, rifle - Zara, kabelka - FF, boty - Aldo, pásek - Mango