Tour du visage

Poslední dobou mám takový zvláštní stav. Vůbec se nemaluju. Já vím, že pro někoho je to úplně normální, ale já vyrostla na Bravíčku, kde mi říkali, že nenamalovaná nikdy nikoho nesbalím, aby mi o kus dál kluk z ankety řekl, že má rád přirozené holky s trochou řasenky. A tak se od čtrnácti maluju a už jsem si prošla různými vizážistickými obdobími. Používala jsem růžový lesk s jahodovou příchutí, který jsem vždycky celý slízala, a pak mi bylo blbě. Malovala jsem si oči černými stíny, takže jsem vypadala jako zfetovaná. Pak jsem začala nosit černé linky, které jsem ale neuměla namalovat a každé oko pak vypadalo jinak. No a pak jsem nosila jen červenou rtěnku, takže jsem měla všechny sklenice, ze kterých jsem pila, červený. Ovšem nejhorší bylo, když jsem si dala umělý řasy, po kterých mi napuchlo oko do šílených rozměrů. Jak se to říká, pro krásu se musí trpět? Já si vytrpěla opravdu hodně, takže teď si užívám té svobody. A musím říct, že je to bomba. Ráno nevstávám o půl hodiny dřív, když si žmoulám oko, nejsem všude od řasenky a nemám červený zuby od rtěnky. Ale taky pak děsím lidi okolo sebe, takže se omlouvám a příště už budou fotky, kde vypadám jako člověk.

šaty - Lindex, sako, boty - Zara, kabelka, náušnice - Mango